Chateaubriand 2 – aneb běž ven a odpuzuj myši!

„Snad mně ta myš po cestě domů nesledovala...“ uvažoval inženýr den poté, co myš chytil a vypustil na poli.

„Připadá mi, že přeceňuje myší schopnosti,“ usoudila jsem, ale inženýr prohlásil, že o podobných případech, kdy se hlodavec vrátil zpět, už slyšel, a že nyní není času nazbyt.

„Musíme dům hermeticky uzavřít.“

Ihned po návratu z práce vysadil dveře, neboť se mu zdálo, že je třeba zapracovat na kvalitnějším těsnění. Stála jsem mezi prázdnými futry a hledala v duchu vhodný přívlastek pro člověka, který během jednoho týdne třikrát vysadí dveře a pětkrát vyndá jejich skleněné výplně.

V obavách, zda se neblíží nepřátelská zvěř, se inženýr co chvíli rozhlížel kolem sebe a v zápalu boje volal: „Běž ven a odpuzuj myši!"

„To je opravdu kompliment roku,“ zhodnotila jsem a neprozřetelně vyjádřila obavu, jestli se v kuchyni nevyskytuje ještě nějaký další hlodavec.

„Prostor vydezinfikujeme a budeme pozorovat podezřelé stopy,“ kul plány inženýr. Aby se hypotetická myš nedostala do dalších pokojů, vymyslel opatření: „Vždy musíme zavírat dveře v kuchyni.“

Upozornila jsem ho na drobný nedostatek tohoto jinak důkladně promyšleného plánu: „Nemáme dveře do kuchyně.“

„Budou imaginární!“ objasnil mi inženýr. „Zavřeme vše ostatní, čímž vznikne jasně ohraničený, uzavřený prostor.“

Vypočítala jsem, že půjdu-li z ložnice do koupelny a zpět, sáhnu na kliku celkem 16 krát.

Inženýr mi poradil, abych zbytečně necourala: „Akorát tím utíká teplo a myši.“

Řekla jsem inženýrovi, že raději zůstanu v kuchyni. Vyndala jsem z vakuové dózy instantní granulát, z hermetické nádoby cukr a udělala si kávu do vydezinfikovaného hrnečku.

Zrovna, když jsem se snažila dostat do neprodyšné dózy se sladkostmi, přišel inženýr se zprávou, že vchodové dveře jsou již nasazeny: „Při zavírání si musíš pohrát s lištičkou."

„Tys pořídil lišku?“ zůstala jsem stát v němém úžasu. „A ověřil sis, jestli umí lovit myši?“

Inženýr nechápavě koukal a pak mi oznámil: „Řízl jsem jí na míru a časem ji přibiji k prahu. Teď se musíš naučit vcházet do domu,“ vysvětloval a názorně mi tento proces předváděl.

„Kliku zlehka přitáhneš, pomalu pouštíš, otevřeš, projdeš, pak silně zatlačíš do futer, na poslední chvíli prostrčíš škvírou nohu, zvenku přikopneš k prahu lištu, cukneš a dovřeš.“ Inženýr se zatvářil spokojeně. „Tohle žádná myš nezvládne.“