Brzdi motorem!
Podívala jsem na děti a uznala jsem, že sice v autě značně drobí a zbytky jídla při vystupování zašlapávají do koberečků, ale z toho ještě nelze automaticky soudit, že by něco dělaly s brzdami.
Inženýr si povzdechl: “Prasátka jsou součástky brzdové techniky.“ Prý abych byla v klidu, protože on už mi nějakou dobu pravidelně do auta brzdovou kapalinu dolévá. „Jen se ti ztrácí neznámo kam.“
„Tak to musíme dát do servisu,“ navrhla jsem řešení.
Do této chvíle zcela klidný inženýr zbledl tak, že upustil reklamní leták, přestože na něm byla v akci 42palcová LCD televize s podsvícením a zakvílel: „Do servisu? Ty ses zbláznila!"
Zauvažovala jsem, jak souvisí autoopravna s prudkým poklesem mé inteligence, ale to už inženýr převzal řeč a kladl celou sérii záludných otázek, na které si naštěstí povětšinou vzápětí sám odpovídal.
„Kdo dává auta do servisu?“ Správná odpověď: jenom úplní hlupci! A co tam ti technici s tím autem dělají?“
„Opravují je?" střelila jsem od boku.
„Pche!", udělal inženýr: „Akorát je rozeberou a dají ti tam něco, ani nevíš co, nevíš, jak a čím to zašroubovali a jestli to dotáhli.“ Rozhodil rukama a namířil na mne prstem: „Do servisu dávají auta akorát lidé jako ty!"
Pochopila jsem, že se zřejmě jedná o lidi, kteří stejně jako já pramálo přemýšlejí o brzdové kapalině a jsou klidně schopni přejet výměnu oleje. Inženýr se při představě této skupiny lidí zhnuseně zachmuřil. „Každý by si pod své auto měl vlézt sám,“ zakončil svůj výklad jasně.
„Co mám teda dělat, když mi to přestane brzdit?
Inženýr se na mne podíval jako na někoho, kdo by byl bez něj v životě zcela ztracen a opáčil: „Budeš brzdit motorem, to dá rozum!"
Protože jsem doposud brzdila zcela primitivně brzdou, zeptala jsem se, jak se tato činnost provozuje.
Inženýr se podíval vzhůru a zřejmě přemýšlel, proč si vzal někoho, kdo ani neví, co je prasátko.
Zhluboka se nadechl a pomalu artikuloval: „Pojedeš, ucítíš, že ti selhaly brzdy. Zkusíš podřadit a auto samo zpomalí. Chvíli to budeš pozorovat, a když to nezpomalí dost, vypneš motor a případně zatáhneš ruční brzdu."
Je možné, že jsem přišla o konec poutavého výkladu, jelikož jsem mu neurvale skočila do řeči a jmenovala pražské čtvrti, které leží na kopci. V rozčílení jsem, pravda poněkud nadbytečně, zmínila i kněžnu Libuši a Přemysla Oráče, kteří jsou tím viní, že já nyní musím za jízdy zatahovat ruční brzdu.
„Auto prodám, dokud to vůbec jde.“
„Vždyť je v báječném stavu!" urazil se inženýr: „Hlavně ho zamykej, ať ho někdo neukradne!"
„To těžko,“ mávla jsem rukou a připomněla mu, jak jsem onehdy lezla k volantu přes sedadlo spolujezdce, protože se klika zasekla o nějaký drát.
„Potřeboval jsem si cvičně rozebrat zrcátka,“ hájil se inženýr.
„Musela bych zloději nechat vzkaz, ať do zámku nejprve vší silou praští, jinak se dovnitř prostě nedostane.“
Inženýr vše odmítl s tím, že už objednal náhradní díly „jen si pod auto lehnout" a že už dávno nové brzdy má a „už v tom autě prakticky jsou“.
Vidina nových brzd mne vskutku potěšila a zajímala jsem se, kde že tedy reálně jsou? „Kde by byly? Skládám si je v ložnici na koberci."
Barbora Večeřová
Covid test jen pro Brity
„Richard měl teplotu. Mohla bys mu vyplnit žádanku na covid? Já tě navedu, budu ti diktovat,“ požádala mne Iva s tím, že se jí v ordinaci už půl hodiny restartuje pracovní počítač a ona nutně potřebuje nechat syna otestovat.
Barbora Večeřová
Kéž se nám narodí Ježíš
„1HV, protože 2VV, a tak 3HV, že 4VV,“ ozvalo se po ránu z telefonu. „Co se ti stalo?“ podivila jsem se.
Barbora Večeřová
Netradiční unboxing
Kdo neví, co je unboxing, jako by nebyl. Přesto pro jistotu krátké vysvětlení: Jde o rozbalování výrobků, například hraček nebo elektroniky, přičemž proces vybalování je natočen na video a následně zveřejněn třeba na youtube.
Barbora Večeřová
Teď nemůžu, píšeme antický mýtus
"Co je? Teď nemůžu, píšeme antický mýtus," zvedla mi Iva telefon. Optala jsem se, proč se jako primářka společnosti zrovna teď, v době covidu, kdy nevíme co dřív, zabývá řeckou mytologií.
Barbora Večeřová
Než to se mnou sekne
Než to se mnou sekne, omlouvám se Jaromíru Nohavicovi za své covid-home-office-přetvoření jeho hudebního textu...
Barbora Večeřová
Tři nádechy pro zdraví
Pojďme se všichni na chvilku zastavit. Udělejme něco pro své zdraví a psychickou pohodu. Otevřme společně každý den v 15 hodin okno!
Barbora Večeřová
Bydlení v háji
Nic člověka nepobaví tolik jako reklamní billboardy na novostavby. Zvlášť když lákají na nákup bytu v místech, která dobře znáte.
Barbora Večeřová
Hmoždinky do bazénu
“Děláš něco s tím bazénem?” ptala jsem se inženýra, neboť slunce pálilo a voda se nám zbarvila do brčálově zeleného odstínu.
Barbora Večeřová
Jednorožec, kráva a sliz
O tom, že šlápnout na tvrdou kostičku lega, je krajně nepříjemné, se už napsalo mnohé. Chtěla bych však zdůraznit, že ani noční uklouznutí po měkkém slizu nikoho nepotěší.
Barbora Večeřová
Krokodýl
„Myslíte, že by ta moje kniha mohla vypadat takhle?“ ukázala jsem svým literárním postavám návrh obalu v elektronické verzi. "Můj rok s inženýrem," přečetl inženýr nahlas a pokrčil rameny.
Barbora Večeřová
Inženýr leží na pultech
Pokud si za muže vezmete inženýra, nemůžete se divit, když jednoho dne najdete v elektrické troubě přezkáče, mezi dveřmi krokodýla a v knihovně veslovací stroj.
Barbora Večeřová
Poezie v baloňáku
„Zaspali jsme!“ vykřikla jsem při pohledu na budík. „Rychle oblíkat!“ zavelela jsem, házela po dětech kusy spodního prádla a sama jsem ze sebe rychle strhla pyžamo.
Barbora Večeřová
Dámská jízda
Tak už je to tady. Konečně přestala kojit a manžel se uvolil pohlídat jim obě děti. „Pojedeme na dámskou jízdu,“ zajásala jsem.
Barbora Večeřová
Když na blog, tak jedině v pyžamu
„Co to tady máš?“ pokrčila Aneta nos a vyndala mi z rozcuchaných vlasů uschlý jabloňový list. Její pohled hovořil za vše.
Barbora Večeřová
Ale v áčku to mají všichni!
Dívala jsem se na tu zelenou točící se věc a bylo mi jasné, že se bude za měsíc nikým nepovšimnuta povalovat ve skříni. „Ale to mají ve škole všichni. I páťáci!“ prohlásil syn a dcera řekla, že to potřebuje také, ovšem růžové.
Barbora Večeřová
Jedny přijímačky a jeden Neurol prosím
„Můžeš mi jako pedagog laskavě vysvětlit, jak je to možný?“ řekla Iva a já věděla, že to zase schytám. Iva se nadechla a vylíčila mi, že Sofie bude zkoušet přijímačky na osmileté gymnázium a Oskar zase přijímačky do první třídy.
Barbora Večeřová
Ruku, nohu, hlavu, šup
Ted ́ už ale opravdu musíte vstávat! Máte chodit dřív spát. To je furt dokola. Dneska vážně půjdete do postele v osm.
Barbora Večeřová
Manažerem snadno a rychle
„Co říkáš na to, že bych byla síííouou,“ vrazila do dveří Iva, hrnula se k mému jídelnímu stolu a bleskurychle ho pokryla množstvím popsaných papírů, které dohromady tvořily jeden velký graf.
Barbora Večeřová
Bačkorky
Jsou určité stálice v Čechách a na Moravě. Například Karel Gott, svíčková na svatbě a bačkorky s pevnou patou.
Barbora Večeřová
Firemní běh
Zatracený sportsday! Ten běžecký závod mi byl čert dlužný, pomyslela si Eva. Jenže něco si vybrat musela. Mrtvého brouka nešlo dělat donekonečna.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
-nakladatelství Ikar jí vydalo soubor humoristických fejetonů MŮJ ROK S INŽENÝREM.
-zakončila germanistiku na FF UK diplomovou prací na téma absurdní divadlo. Proto nyní pracuje ve školství a zdravotnictví. Je potomkem Karolíny Světlé a má dvě tmavovlasé děti. Píše fejetony, povídky a scénáře. Ráda dlouho snídá.