Ano, půjdeš si to hodit sám

Nekoupila, protože předtištěné pohledy nemám ráda. Protože to přece není ono, když jenom podepíšeš nějaký univerzální pozdrav. No, to je právě pěkný, že tam každý vymyslí něco svého.

Nedám, protože s ní teď píšu. Vezmi si svoji propisku. Tetě Ivě. Aby měla radost. Jo, najde ho a bude se divit. Přesně tak, bude jásat. Řekne: „Jéje, no né.“

Do schránky ho hodíme. Dobře, ale nejdřív to musím napsat. Auva. Slez ze mě, furt se po mně neválej.

Jo, ale neječ. Mluv normálně. Normálně mluv. Ano, ale až to řekneš normálně. No, prosím. Tak tady máš lístek pro babičku a něco na něj namaluj. Počkej, ale jen do do téhle půlky. Protože by jí to jinak nedošlo. Protože by pošťák nepřečetl adresu. Pošťák. Ten pán, co nosí dopisy. Tak kresli a ticho. Jo, semhle můžeš. Jo, ano, jo. Říkám, že semhle můžeš.

Necloumej tím stolem, akorát mi převrhneš kafe. Za chvíli tam půjdeme. Až to dopíšu. Dobře, ty taky. Oba. Jo, každej hodí svůj. Já tě tam pak zvednu. No, ty už tam snad dosáhneš sám.

Můžete toho laskavě nechat? Já ti taky šlápnu na nohu. Známky jsou tam. Mám je v tom pytlíčku schválně, aby neodlétly. Co zase? Ano, nalepíme. Jo, ano. Slyším, slyším. Já tě slyším. Šmarjá, já to chápu, že je chceš nalepit sama. Ty taky. Klid. Ale máme dvě, máme jich dokonce celkem šest. Tak olízni tady zatím budějckou babičku. Už ticho, píšu. Ne ten pohled! Známku musíš olíznout. Potom to pošleme. Potom. Až to napíšu.

Vidím, krásný, hezký to máš. No, jo, opravdu, loď... Nemusíš mi to strkat do obličeje. Já to vidím. Máš to nejkrásnější. Ještě to vybarvi. Ještě tady. Babička to má ráda barevný. Pořádně a hlavně potichu. Už úplně hotový? Ukaž. Hezký. Krásný. Babička bude nadšená. Ano, bude jásat. Řekne: „Ejchuchu.“

Tak si zatím vezmi lego a chvíli si hraj, na co jsme to táhli přes celou Evropu, když si s tím vůbec nehraješ. Půjč jí to. Půjč jí to. Půjč jí to! Šmarjá, tak jí vyber nějakýho panáčka, kterýho zrovna nepotřebuješ.

Za chvíli, hm, za chvíli, no, jo, tak to pošleme hned. Stejně se musíš obléct. Protože nemůžeš jít nahá. Protože poštu házejí jenom oblečený lidi. Máš to naruby.

Doprčic, kdo tady zase nechal tu láhev otevřenou? To snad není pravda, koukej to utřít. Né do trička! Obejdi to, obejdi to, obejdi to! Kolem to obejdi. Támhle si sedni, vezmi si opici a schni.

Kam ty letíš? Ještě adresu. Vrať mi tu propisku. Jakto že je najednou taková ohňácaná? Fuj, jdi si umýt ruce. Kde jsi? Co tam děláš? Okamžitě slez dolu! Vždyť to umyvadlo strhneš.

Já si snad příště taky koupím ty předtištěné pohledy. Co? Jo tak, napsala jsem, že relaxujeme u moře.

Na, schránka je támhle na recepci, vidíš ji? Jo, to žlutý vedle dveří, musíš otočit hlavu na druhou stranu. Huů, támhle. Protože musíš sledovat, kam ukazuju. Vedle toho velkého keře, jo, to žlutý. Tak k ní doběhni a zkus, jestli tam dosáhneš. Já se dívám. Dívám. Já se dívám, že už se víc ani dívat nemůžu.

Stůůůj, tam nééé, to je odpadkový koš...