Oživlé žužu

„Potřebujeme oživit šatník,“ řekla Iva a zabořila hlavu mezi oblečení z letní kolekce Welcome summer. Poznamenala jsem, že mi skříň už oživila naše kočka, která na mých svršcích prospala celou předešlou noc.

Iva zvedla oči v sloup, hodila po mně sytě žluté kalhoty, pestrobarevnou vzorovanou blůzu a jakýsi kousek oděvu, u něhož jsem si přesně nebyla jista, na kterou část těla ho navléknout. Během pár minut posbírala v obchodě nespecifikovatelné množství ramínek a už mě strkala před sebou do kabinky.

„Jsem zvědavá, co ti tohle udělá,“ zamávala prazvlášním khaki modelem ve vzduchu. Našimi úlovky pak obtěžkala háčky v kabince, zatáhla za mnou závěs a sama zmizela do chodbičky, kde se s nějakou cizí paní jala rozebírat problematiku nabíraných rukávů.

Zrovna, když jsem se v ponožkách a spodním prádle natahovala pro první kousek, rozhrnula nečekaně závěs: „Ukaž, jestli ti to je?“ Pak společně s prodavačkou kritickým okem pozorovala, jak soukám zadek do úzkých kalhot.

„Co to děláš?“ ptala se Iva udiveně. „Zkouším si v nich sednout,“ odpověděla jsem. „A na co potřebuješ sedět?“ vrtěla nechápavě hlavou, chňapla mě za nohavici, cloumala mou nohou a volala: „Jsou elastický! Ty se vytáhnou tak, že z tebe za chvíli samy spadnou.“

Prodavačka na mne pohlédla a prohlásila, že běží pro kardigan z řady Hello yellow. Nevěděla jsem, co přesně si pod tím představit a chtěla jsem se zeptat, jenže Iva zničehonic vyskočila z vlastních bot, kopla je ke mně a vykřikla: „To jsou úplný bačkory! Zkus je k tomu!“

Vlezla jsem v ponožkách do jejích o dvě čísla větších lodiček na jehlovém podpatku a chytala balanc. „Potřebuješ boty, na kterých se nedá chodit, v barvě, kterou nenosíš,“ usoudila Iva, vzala mě za halenku Retro-trendy a přiškrtila mě. „Ležérní uzly kolem krku jdou zase do módy,“ podotkla na vysvětlenou.

Pobíhala sem a tam a já pochopila, že zatahovat závěs tady nemá cenu. Před kabinkou se mezitím shromáždilo publikum, které mě nadšeně povzbuzovalo v nejšílenějších barevných kombinacích.

„Jak se tohle zapíná?“ zkoumala jsem bezradně saténové šaty. Iva se zamyslela: „Táhni ten pásek dopředu a zamotej se do nich.“

„Jsou strašně dlouhý,“ šlapala jsem po okrajích látky. „Velká večerní je holt velká,“ konstatovala Iva a uvažovala nahlas: „Kdybys je trochu založila, zakrátila, odstřihla ten spodek a zbyla z nich jen halenka, byly by úplně perfektní."

Zatímco jsem se snažila osvobodit z vrstev tylu, přikládala mi v nestřežených okamžicích k tváři všemožné módní výstřelky. Společně s prodavačkou pak situaci komentovala: „Kdepak, to je na tebe moc tvrdý.“ Jindy zase: „Ten vzoreček tě úplně rozsvítil!“ nebo: "Kůže je holt kůže."

„Vypadám jako gauč,“ odtušila jsem po chvíli při pohledu do zrcadla. „Co blbneš, krepový kalhoty jsou základ,“ vyvalila oči Iva a hodila na mne zezadu sako: „A teď si k tomu topíku představ něco sametově bílýho!“

„Nádhera. Podívej, jakou máš teď nekonečně dlouhou nohu,“ jásala. Z vedlejší kabinky k nám nakoukla také paní s nabíranými rukávy, která nedbala mých 156 centimetrů, a společně s prodavačkou přísahala, že delší nohu v životě neviděla.

„Vám nepřipadá ta žlutá moc žlutá?“ zeptala jsem se do éteru. „Kam to budu nosit?“

Iva se na mne překvapeně obrátila. “Přece do hotelů na snídaně,“ prohlásila, jako kdybych snad každý druhý týden byla ubytována v Hiltnu.

„Nedovedu si představit, že by tyhle kalhoty mohly někoho urazit,“ vložila se do toho prodavačka a navěsila na mne doplňky á 599kč.

„Ty si žlutou můžeš dovolit, to já jsem v ní šedá!“ přitiskla si Iva lítostivě svůj obličej na moji nohu, aby všem přítomným dokázala, že jí vedle žlutých odstínů ihned zšedne pleť.

Nevěřícně jsem na sebe mžourala do zrcadla. Na hlavě rozdrbané vlasy, v nich zamotané dioptrické brýle, lodičky o dvě čísla větší, kalhoty v barvě, již nenosím, vlající halenka s květinovým vzorkem, kterou mi Iva na levém boku vyhrnovala nad pas a prodavačka zase na pravém boku zastrkávala zpátky do kalhot. Na jednom rameni bílý blejzr a na druhém třpytivý kardigan.

„Projdi se v tom, jak se cítíš,“ poradila mi Iva a zálibně hleděla na své klopýtající dílo.

„Krásný,“ shodly se s prodavačkou a Iva dodala: „Vidíš, já ti říkala, že ty prostě musíš vypadat víc jako žužu.“