Hlídací babičky na roztrhání

Doklady jsem nastrkala do kabelky a dala ji na skříň. Skříň jsem zamkla a klíč schovala na balkón. Žebřík z balkónu jsem zavřela do sprchového koutu a dobře zajistila kliku. Ubrus v obýváku jsem stáhla a vyměnila ho za horší.

Tobě zas přijedou vnoučata, viď,  Irčo?

Přesně, už zbývá jen zandat porcelán. Bohužel mám zrovna čistě povlečeno, ale to už holt nechám.

Já ti stejně volám, jestli bychom ten sraz mohli odložit o týden. Naši mladý totiž odletěli do Bulharska.  Tak nakonec hlídám toho dvouleťáka.

A to u tebe takhle v klidu sám zůstane?

Celkem jo, my se vídáme poměrně často, tak si mně pamatuje.

Ale přece jen jsi na něj celý týden sama...

A to on je ještě ke všemu po nemoci a musí držet takovou zvláštní dietu.

Co mu dáváš? Zkusilas nějakou polívku nebo chleba s žervé?

Žervé může a taky musí jíst dvakrát denně vitamíny.

A jak je spolkne?

To víš, že je nechce. Tak mu je mixuju do lipánku. A navíc vždycky všechno kolem hrozně zaneřádí. On ti je špinavej i v uších. A smýt si to prostě nechce nechat. Mladý mi tu dokonce nechali takovej speciální šátek, co se mu nandává přes uši, než začne jíst.

To je neuvěřitelný, co všechno existuje. Takže ty ho tam vlastně máš i přes noc, viď? To jsi teda dobrá!

Co se dá dělat. Spí se mnou v posteli. On je hotl tak zvyklej.

Mně taky ty děti lezou do postele, ale když usnou, tak já pak tajně přejdu jinam.

Kdepak, to on by se hned vzbudil a začal by kňourat. Je hrozně rozmazlenej a navíc usne jenom na mým polštáři.

To ti řeknu, to je vážně zodpovědnost hlídat týden dvouletýho.

Ale není to zas tak hrozný, jen mu musím každý večer kartáčovat srst.